Pocity

Vražda-sebe

23. října 2013 v 20:20 | Kallipsa
Už jste někdy přemýšleli o sebevraždě? Já ano. Poslední dobou až moc často. Vím, že jsem na to moc zbabělá, než abych se zabila, a v hloubi duše vím, že bych ani nechtěla umřít, ale myslím na to. Mnohdy mi to přijde jako jediné východisko z mé situace. Z mé obyčejné všední situace, která mě hrozně trápí a přitom pro ostatní by byla lehce zvládnutelná.
Dokonce bych i věděla, co napsat do dopisu na rozloučenou.
"Nakonec jsem nebyla tak zbabělá! Omlouvám se za ten bordel na podlaze, ale nechtělo se mi chodit pro kýbl. I když krev asi nepůjde už použít, ráda bych, aby mé orgány byly na něco využity, pokud to teda ještě půjde. Když jsem byla k ničemu jako celek, tak snad posloužím dobré věci po kouskách."
Je to dost morbidní, ale když sedíte v temném pokoji, čumíte jen na světélkující čísla na budíku, nic lepšího vás většinou nenapadne, hlavně když přemýšlíte nad tak blbou věcí.
Když si to teď zpětně čtu, je ten článek o hovnu, ale docela mě to uklidnilo. Vůbec nevíte o co jde, nevíte jaké mám problémy, jak malicherné kraviny to jsou kvůli kterým myslím na tak "vážnou věc", ale mě to uklidnilo. Vypsala jsem se někomu, protože lidé, kterým říkám kamarádi by tohle nechtěli slyšet. Nadali by mi zato, báli by se o mě .... a asi by to bylo všechno zbytečné, protože já jsem stejně moc zbabělá na to, abych si podřízla žíly.

Dodáno později:
PS: Děkuji všem, kteří se vyjádřili k mému velmi depresivnímu článku. Byl psán v prazvláštním rozpoložení a šlo hlavně o to vypsat se z něj. Nebylo to myšleno moc vážně, spíše jako zvláštní úvaha, protože až na velmi temné chvilky, kterou jistě byla i ona chvíle kdy jsem psala ten článek, mám podobné názory na sebevraždu a život jako se vyjádřilaMatryoshka tedy - lidé, kteří spáchají sebevraždu jsou srabové a neumí se životu postavit, případně psychicky nemocní jedinci.

Pohádka o blbé holčičce

10. října 2013 v 17:24 | Kallipsa
Znáte takový ten pocit .... co to melu, to je nějaký úvaha nebo co? Tak ještě RAZ!
Víte, byla jednou jedna holčička a ta měla depku. A jak tak seděla u komplu, projížděla web a PŘEMÝŠLELA, stala se taková nemilá věc, na něco přišla. Její objev nebyl nijak úchvatný, jen jí došlo, že o její depresivní výlevy nemá nikdo zájem.
Chudák holčička, řekne si možná někdo z vás, ale ono to tak není. Byla to blbá vypatlaná holčička, která si za své problémy mohla sama, protože byla líná, líná, hloupá a líná.
A tak se ta ubohá "chudinka" rozhodla napsat na blog přiblblý text, který neměl žádný smysl, a aby to nevypadalo, že si zase stěžuje, napsala to v ER formě....

KONEC

Kec potkal kec A OBRÁZEK!

9. října 2013 v 22:17 | Kallipsa
Snůžka blábolů a nesmyslných keců, které jsem měla potřebu zveřejni. Raději to ani nečtěte pokud o mě máte zatím "dobré" mínění!

Raději se koukněte na obráze :) - kdysi dávno kresleno mnou!

Zmatený článek mezi věky.

22. února 2013 v 21:01 | Kallipsa
Je zvláštní jak se někdy někomu chce a dělá něco naplno a najednou ho neúspěch a nezájem lidí udolá a odradí. Bohužel, i když jsem se snažila být jiná, je toto přesně můj případ. Smutný fakt, který poslední dobou nemám vůli ignorovat ani přemáhat. Možná jste z tohoto článku zmatení a nevíte, co tím autorka míní, ale věřte mi mi, u mě už to nic moc nezmění. I kdybych se snažila vám sdělit nějakou hlubokou myšlenku, asi bych ji cestou od prvního slova k tečce třikrát změnila a nebo zapomněla. Kdyby se vám ta myšlenka nelíbila nejspíš bych ten článek smazala nebo bych se sama sebe snažila přesvědčit, že článek, který jsem napsala před týdnem, byl jen nešťastnou shodou mé špatné nálady a prázdné dutiny lebeční, která se ze ten týden vyplnila.

Vaše zmatená autorka, kterou zjevně nikdo nečte :)

Jo! Už zase ...

8. ledna 2013 v 19:57 | Kallipsa
Upozornění pro případné čtenáře, tento článek obsahuje pesimistické myšlenky a postoje k životu. Nedoporučuje se číst lidem se vlabými nervy, jinak by mi mohli chtít jendu natáhnout. (to už by jsme byli dva)!!!

Dneska je den, kdy na mě opět padly chmurné myšlenky, asi už se v tom vyžívám. Všechno co dělám je špatně, všechno co chci dělat je špatně. Nic se mi nechce a nic mě nebaví. Asi to všichni znáte.
Nechce se mi do školy, kterou považuji za bytečnou protože moje znalosti nerotou v žádném směru a maturita se blíží. Mám takový pocit, že jestli nezvládnu maturitu tak se můžu jít klouzat.
Chtěla bych něco v životě dokzat, ale jak už mi řeklo mnoho lidí (slušně nebo na tvrdo) umím jen fňukat. Nemám žádnou motivaci ... nebo na mě prostě motivace nefunguje.
Závidím všem co umí víc jak já nebo co umí to co chtějí a ví kam se chtějí dostat. (tahle věta je divná, ale líp to asi nevyjádřím)
Asi jsem si jen zvykla na to, že nic nemusím a teď najednou zjišťuju, že můj život stojí za ho*no.

Popelka ... ne záporák!

4. ledna 2013 v 15:22 | Kallipsa
Popelka ... ne záporák!

Vždycky jsem si říkala, že nevadí, že nemám moc přátel. Je jedno, že na vás hodně lidí kouká ze zhora. Hlavní je že máte rodinu, která se na vás nevykašle, vždycky vás podrží. Poslední dobou se mi zdá, že se mi svět hroutí. kousek po kousku. Škola, přátelé, budoucnot, inteligence ... ani kreslit a psát už mi nejde jako tehdy. Pořád tu byla ale rodina ne? ... Ne.
Už nějakou dobu se bojím vejít do kuchyně nebo obyváku. Bojím se že zase něco nechtíc provedu a oni mi zase nadají. Zase mi připomenou jak jsem neschopná, hloupá a k ničemu. Také se bojím, že nedokážu už snášet ty jejich neustálé narážky, výčitky ...
Dneska jsme se celá rodina sešli v obyváku a vykládali jsme si, protože taťka musí na operaci s kolenem a my máme doma schody. Všichni tak nějak mluvili a tak jsem jen zmínila, že pro něj asi bude nejtěžší vyjít ty schody, aspoň ze začátku ....
Nevím co ho na tom pobouřilo nebo jeslti to byl reakce na nějaké mé předchozí chování, ale okamžitě vypálil, že pokud nezměním svoje chování k ostatním a nepřestanu být na všechny zlá a protivná, že si to odnesu.
Měla jsem co dělat, abych se na místě nerozbrečela. Vždy jsem se považovala za docela odolnou bytost, která nebrečí u romantických filmů a podobně, ale poslední dobou je to horší a horší. Cítím jak se mi psychika stejně jako život tak nějak sype na hlavu. Opravdu neví co proti mě všichni mají ... hloupá naivní otázka .. spíš tedy nevím co dělám špatně. Já nevím jak být milejší a lepší k lidem.
Vždycky vidíme záporné postavy v pohádkách jako zlé necitlené lidi, ale co když jen nevěděli, že se chvoají špatně... nebo hůř co když se prostě nedokázali změnit?

No asi budu zápornou psotavou, macechou od popelky nebo její nevlastní sestrou ... a já se vždy považovala za Popelku ..
Vaše utrápená Kallipsa

Obrázek je vypujčen z účtu umělce na DA - papawaff

Kopie

4. ledna 2013 v 12:03 | Kallipsa
V poslední době jsem si prošla pár blogů a nestačí se divit. Víte, já nejsem na blog.cz žádný začátečník. Bohužel nebo možná bohudík jsem zde už nějakou tu dobu nebyla a za dobu mé nepřítomnosti se zde mnoho změnilo. Blogerky (i někteří blogeři) vyrostli a jejich blogy začaly zaplňovat články s určitou kvalitou.
Poslední dobou jsem se pustila do prohlížení blogů z autorského klubu a s politováním musím konstatovat .... Jsem kopie.
Když jsem zakládala tento blog naivně jsem si myslel, že bude trochu originální. No považte - kresby, pocity, povídky, nějaký ten názor na film nebo anime ....- přijde vám na tom něco povědomé? Ani bych se nedivila, kdyby odpověď byla ANO. Takový obsah můžu najít na každém druhém kvalitnějším blogu.
Nestačím se divit kolik mladých slečen kreslí, píše a fotí. Také má většina z nich spoustu názorů na okolní svět a novinky. Asi se tato doba snaží dohonit časy kdy feminismus bylo jen slovo ve slovníku.

Nuž a co tím chci říct?
Vlastně nic. Jenom že můj blog je kopie .... Ale ja se pokusím vymyslet něco nového čím bych sortiment blogů trochu rozšířila. Snad se mi to povede :)

- Kallipsa

- Moje stará práce, kreslení na objednávku z ještě starého blogu. Snad to stačí pro oživení článku :)

Lidé

17. prosince 2012 v 14:44 | Kallipsa
Kdybych si měla vybrat člověka, kterému bych vložila do úschovy svůj vlastní život, byla by to asi mamka, taťka nebo můj přítel. Snad nikomu z vás nemusím vysvětlovat proč rodičům, ale proč příteli a ne kamarádce?
Víte, můj život je složen ze spíše smutných zkušeností s lidmi.
Nemám žádnou kamarádku "na život a na smrt" jak se říká, se kterou bych vyrůstala od školky a měla s ní hromadu úžasných vzpomínek. Vystřídala jsem spoustu "kamarádů", kteří mě spíše zklamali a nebo odvrhli. Můj smutný názor na tuto stále se opakující situaci je asi takový - něco dělám špatně. Ano je to sice hloupé, ale nenapadá mě jiné vysvětlení. Ovšem nepíšu tento článek proto, abych se litovala. Vlastně jsem první slova zde psala s myšlenkou na lidi.
JSOU TO KURVY.
Odpusťte mi prosím moji vulgárnost, ale je to tak. Všichni - já vy i ostatní kolem až na světlé né moc časté výjimky- mají v sobě určitou část prohnané, zkažené osobnosti. Tím nechci urážet poctivě se živící ženy, které propůjčují svoji vagínu a jiné části těla za peníze, protože tuto práci považuji za stejně přínosnou například jako uklizečka, možná i v určitém ohledu jako učitelka. Věřte mi, uspokojit muže je stejné umění jako někoho namasírovat.
Proč jsem tedy použila přirovnání " jako kurva"? Pokusím se vám to vysvětlit. Kurvu jako nadávku si představuji jako lidskou bytost, která sice uspokojí určité potřeby, ale není věrná, hodná ani milá. Nesnaží se udělat ostatním radost, ale spíše se stará jen o sebe. Je to stvoření, které není čisté. Jasně a jednoduše - je to člověk, který je špatný v mnoha a mnoha ohledech.
Dnes se sice nestalo pro mě nic moc zásadní, jen mě spolužačka, kterou považuji za svou nynější kamarádku beze slova a vysvětlení ignorovala při cestě domů. Prostě odešla a neobtěžovala se na mě počkat natož mi třeba říct "Spěchám, tak zatím ahoj."
Číst si tohle sama, řekla bych "Jenom kvůli tomuhle si děláš hlavu?"
Ano zní to směšně a vlastně to směšné a nedůležité je, ale společně se zklamáními za posledních několik let mě to přivedlo na smutnou myšlenku, že lidé jsou vlastně hloupí, zlí a nespolehliví. Jsem taková také, bohužel a tak pomalu docházím k závěru, že pro dobro ostatních i mé vlastní by bylo mnohem jednoduší překonat vnuknutí evoluce a fakt, že člověk, jak už je známo od dob dávných a minulých, je tvor společenský.
Ještě to zvážím a asi to nakonec dopadne stejně s předsevzetím na nový rok.... marně, ale kdo ví. Třeba se ze mě stane poustevník.
By Kallipsa
 
 

Reklama